Lom Kopaniny (Lipnická žula)

Nejznámější žulou ze světelského masívu je žula lipnická. Její těžba, původně z povrchových balvanů, má starou tradici, jak dodnes dokládá zdivo i některé architektonické prvky na hradu Lipnice, založeného v 13. století. Lipnická žula je muskovit-biotitická, namodrale světle šedá, drobně až středně zrnitá. Typickou je pro ni přítomnost až 3 cm dlouhých čočkovitých shluků biotitu. Časté jsou také různě velké a asimilované xenolity, zejména rul. Tato žula má příznivé fyzikální vlastnosti a dá se lámat ve velkých blocích. Z mnoha dřívějších lomů se v současné době těží v lomu Kopaniny. Vytěžená surovina se zpracovává v provozovně u bývalého lomu Březek. Lipnická žula se používá na výrobky hrubé a ušlechtilé kamenické výroby. V minulosti byla lipnická žula používaná především na broušené, výjimečně i leštěné dlažební desky. V Praze tomu tak bylo v Paláci kultury, v rekonstruované budově Národního divadla, v metru ve stanicích Můstek A i B, Náměstí Republiky a Karlovo náměstí.